Loděnice leží 22 km západně od Prahy. Prochází jí silnice Praha-Plzeň a železniční trať Praha-Rudná- Beroun. Loděnice leží v údolí, kterým protéká potok stejného jména, známý pod názvem Kačák. Vznik obce a její název není dodnes plně objasněn. Pověst vypráví, že původ jména pochází od prvotního obyvatelstva, které robotovalo pro zemská knížata na Tetíně, v lesích rubalo kmeny, vyrábělo z nich loďky a pramice a dopravovalo je potokem ke vsi Brod na převoz přes Berounku. Obyvatelé se tehdy nazývali loděníky a jejich sídlo Loděnice a podle názvu vsi se i potok nazýval Loděnicí. Loděnický potok v některých starých záznamech byl označován jako říčka Loděnice. Pravděpodobné je, že potok byl loděný, lodilo se po něm dřevo, byl zván Loděnice a později jméno přešlo na vzniklou osadu.
První písemný doklad o Loděnici pochází z 11. století při vymezování župy Tetínské v článku o panství rodu Slavníkova v Čechách, zpracovaném V. V. Tomkem (Kronika městyse Loděnice, díl I., str.7).
23. ledna 1179 byla Loděnice dějištěm bitvy mezi knížaty Bedřichem a Soběslavem II. o český knížecí stolec, ve které padlo několik významných šlechticů. V letošním roce bylo vzpomenuto plných 800 let od této události.
Dalších údajů a záznamů až do roku 1320 se vyskytuje málo. Po postavení hradu Karlštejna příslušela i Loděnice k jeho panství. První vinná réva byla Karlem IV. údajně vysazena poblíž hradu v královském městě Berouně a na Kněží hoře ve vsi Loděnice. Již v roce 1355 je uváděna fara v Loděnici, která byla povinna platit papežský desátek. Farnost byla rozsáhlá a patřila k ní i ves Brod, předchůdce dnešního Berouna Závodí, kde dodnes drží tradici posvícení s Loděnicí, nikoliv s Berounem (viz Vávra: Paměti Královského města Berouna). Kostel i fara jsou státem chráněným památkovým objektem. Samotná stavba kostela je původu románského a pochází z 12. Století. V roce 1725 byl kostel přestavěn do dnešní barokní podoby, jen vnitřek věže zůstal původní.
Ze zajímavostí Loděnice lze uvést postavení kamenného mostu v roce 1691 a vybírání mostného. V roce 1782 byla zřízena škola a roku 1811 postavena přádelna na vodní pohon. Roku 1870 byl založen tovární sbor dobrovolných hasičů, jako nejstarší sbor na berounsku. Roku 1873 byl postaven zámeček Vinice a opětně osázena Kněží hora vinnou révou. V roce 1881 byla zahájena stavba druhé textilní továrny a po ní kolonie továrních domků. Roku 1897 byla zřízena železniční trať Dušníky – Beroun. V roce 1899 byl postaven obecní vodovod atd.
Loděnice se stávala obcí průmyslovou. Rostla textilní výroba, vyrábělo se populární Kněžehorské víno, otevíraly se nové lomy, vybudovala se vápenice a mramorárna. Byly postaveny tři lanové dráhy a v Chrustenicích by otevřen důl na železnou rudu. Vzniklo mnoho spolků a korporací. 15.srpna 1900 byla Loděnice povýšena na městys a obdržela příslušný znak. Byly zde konány pravidelné týdenní trhy. V dalších létech, hlavně po 1. světové válce, byl v obci zaznamenán vysoký růst živnostenské výroby. V zámku Vinice byl misijní ústav církve Adventistů.
Za 2. světové války byla textilní výroba zrušena a v továrně byla zavedena válečná výroba. Pod názvem Färberei se skrývala filiálka Junkersovy továrny. K Loděnici se váže i malířská tradice. Narodil se zde malíř Leopold Pollak a žili zde malíři Emanuel Krescenc Liška a Jan Skramlík, kteří byli navštěvováni dalšími významnými malíři z přelomu 19. a 20. století.
Loděnice je také rodištěm básníka a povídkáře Františka Alexandra Rokose a překladatele Jaroslava Pochta. Pokud jde o sport a tělovýchovu v Loděnici, připomeňme si několik údajů. V parku zámečku Vinice byl tenisový kurt, na kterém se poprvé v Čechách hrál tenis podle anglických pravidel, tak jak je známe dodnes. V roce 1896 se jedna z dcer pana Cífky, díky stálému tréninku na tomto kurtu a pořádaným turnajům, stala první mistryní Království českého. Byla to Milada Cífková. Později byl nový antukový kurt zřízen též v nové textilní továrně, kde se často hrálo. Přesto se tento sport v Loděnici neujal a oba tenisové dvorce postupně zanikly.
V roce 1895 byla založena Tělovýchovná jednota Sokol a v roce 1906 DTJ. V obou těchto jednotách se kromě tělovýchovy provozovala i házená. V roce 1921 byl založen fotbalový klub SK Loděnice a v roce 1929 AFK Loděnice. Po sjednocení tělovýchovy se na krátký čas objevily v Loděnici kluby Baník a Tonaso. Až do roku 1979 působil v Loděnici TJ Slovan Gramofonové závody s několika svými dobře prosperujícími oddíly – kopané, turistiky, šachu, džezgymnastiky a základní tělesné výchovy.
Po válce byla v Loděnici postavena nová školní budova. V adaptované továrně byly v roce 1948 umístěny Gramofonové závody, které byly největším průmyslovým podnikem v obci a jediným výrobcem gramofonových desek v bývalé ČSSR. Z dalších podniků, které v minulosti působily na území obce Loděnice je nutné jmenovat Výzkumný ústav gramofonové techniky, sklady Supraphonu a Artie, Radotínské cementárny a Rudné doly Mořina.
Loděnice byla střediskovou obcí se základní devítiletou školou, mateřskou školou, obvodním zdravotním střediskem, obvodním oddělením VB, poštou, kinem a jinými zařízeními. Byla zde prováděna rozsáhlá výstavba a nově otevřeno obchodní středisko „Loděnka“. GZ dokončily výstavbu mateřské školy a výstavbu bytových jednotek, stavěla se nová moderní vápenice a začala se stavět dálnice vedoucí téměř středem obce. Dálnice znamenala rozsáhlé změny ve vzhledu obce i krajiny kolem ní.
Novým impulsem v rozvoji obce byl rok 1989. Změna politických poměrů v našem státě byla impulsem pro vznik a rozvoj podnikatelských subjektů i v naší obci. Díky přispění některých úspěšných podnikatelů může náš klub nadále pracovat.
Kdo se chce o historii naší obce dozvědět více, jistě se seznámí s novou publikací, která vychází v letošním roce k 825. výročí založení obce.